- Co vy pokládáte za takové to úplně hlavní, co mu [dítěti] vsouváte do hlavy, aby to měl jako výbavu do těch let dalších? Co je pro vás to nejdůležitější?
- Já si myslím, že nejdůležitější je neškodit. Počkat, zkoumat, hledat, co v něm je, a neudusit to v něm tím, že se mu budu snažit vnucovat nějaký představy o tom, co je užitečný.
- Myslela jsem nějaké hodnoty třeba.
- Já si myslím, že hodnoty se nedají naučit.
- Vštípit se dají, že?
- Ani to ne. Myslím si, že ty hodnoty vlastně každej poznává sám v prostředí, ve kterym žije. Že si je uvědomuje, je-li tam něco nepřijatelnýho, tak pochopí, že to je nepřijatelný. Ale pochopí to v okamžiku, kdy ty hodnoty začnou fungovat. …
- Já se omlouvám, ale já řeknu, že pro mě hlavní je, aby uměl napsat větu, která má začátek, prostředek a konec. Já si myslím, že v dnešní době je tohleto strašně důležitý, protože tím se naučí taky uvažovat o tom, co dělá, bude schopnej to nějakým způsobem říct a sám pro sebe tomu rozumět. V okamžiku, kdy začne za každym druhym slovem říkat „jako“, tak je ztracenej. A myslím si, že na těhletěch detailech záleží víc, než na čemkoliv jinym. …
Miroslav Petříček, Osobnost Plus (Český rozhlas Plus)
https://youtu.be/GjI8afLFbHI?t=1273 (21:13)