„I vy, pane Lábus?! Že se nestydíte!“

V čase po 1:30
  • Pak jsme šli takovým průvedem na ten Vyšehrad k Máchovu pomníku, no a protože jsem měl představení, tak jsem musel odjet do divadla, tak jsem měl hrát. Ovšem samozřejmě jak víte, naše divadlo je ve Spálený ulici, kousek od Národní třídy, a hráli jsme hru Amerika, což je přepis Kafkova románu, později vznikl z toho film taky…
  • Za ten máte Českého lva.
  • Ano. No a to bylo, protože já tam hrál několik rolí, já jsem teda hrál toho strýce, kterýho jsem pak taky hrál v tom filmu, no a v druhý půlce jsem hrál policajta a měl jsem tam uniformu takovou policejní. A teďka přisly informace, co se děje na tý Národní třídě, že jo, no a já, protože jsem měl v druhý půlce tý hry takovou větší pauzu, tak jsem říkal: „Tak se tam podívám, co se tam děje.“ Jenže já jsem měl v ruce obušek a měl jsem tu uniformu. A teď já jsem šel tou Spálenou a teď tam ty zdevastovaný chudáci studenti tam takhle prchali tou Spálenou a teď slyším: „I vy, pane Lábus?! Že se nestydíte!“ A jeden kluk mi pliv do ksichtu. Takže si představte, že takhle já jsem prožil 17. listopad, no.

Jiří Lábus, Host Lucie Výborné (Český rozhlas Radiožurnál)
https://youtu.be/3K8nklSrV30?t=89 (1:30–2:30)