„Nevěděla jsem, že můžu mít nějaké nároky“

Před takovými 100, 120 lety byla společnost jasně daná. To znamená, že minimálně 80 % lidí nemohlo přeskočit z jedné vrstvy do druhé vrstvy. To nešlo vůbec. Takže já si myslím, že my jsme spíš taková nároková společnost. Nároková společnost, že si nárokujeme, bez ohledu na to, z jakého levelu startujete, že dosáhnete, dejme tomu, na prezidentskou funkci. Takto otevřená je ta společnost. To přece předtím nikdy nebylo. Když jste se narodil támhle na vesnici, ještě jste byl před 150 lety nějaký poddaný, tak jste měl ty nároky na váš život ohraničené. Vzpomínám si, že jsem měla pěstounku, která se o mě starala, když jsem byla malá. Ona se nikdy nevdala. Byla nemanželské dítě, takže ji jako dvanáctiletou dali do služby. A když byla starší, bylo ji už okolo devadesáti, tak povídala: „Já jsem nevěděla, že můžu mít nějaké nároky.“