„Alternativa bude vždycky uvnitř systému“

Co se týče alternativy, to je jeden z těch nebezpečných pojmů, jako třeba slovo korupce, protože to vede k tomu hněvu, který já nazývám tekutý: „A to chce alternativu! To chce někoho, autoritáře, kdo přijde a rozhodne! Někdo z vnějšku toho systému, kdo zatočí s těma zkorumpovanejma politikama!“ Taková ta fascinace antipolitickým hrdinou. Nemusí mít vždycky knírek. Stačí, aby vypadal jako otec – velký otec, velký druhý, který přijde a smete ten špinavý systém, v kterém žijeme.

Slovo alternativa je nebezpečný lapač toho tekutého hněvu. Nejsou žádné alternativy. Protože modernost a demokratická modernost, nebo moderní demokracie je systém, který nemá vnějšek. Všichni jsme uvnitř. Všichni se nějak rozhodujeme, nějak ho ovlivňujeme… Všichni nějakým způsobem se účastníme té společnosti, i když ne v takové míře. A ta alternativa bude vždycky uvnitř toho systému. Vždycky najdeme bankéře nebo někoho, kdo bude s náma… Kdo bude dávat přednost demokracii před tím, aby jedno procento lidí kontrolovalo 36 procent, protože bude sdílet naše hodnoty.

Takže ta představa, že my jsme ten rozhořčený, morální vnějšek proti tomu zkorumpovanému vnitřku je jedna z nejnebezpečnejších rétorických figur, která se vždycky a znovu vrací do hry.