- Čili tady je nějaká iluze té kontroly, ve společnosti?
- Myslím, že … ta otázka iluze je velmi klíčová. Já se to snažím vyjádřit tím krokem zpět. Že první, instinktivní reakce je krok zpět. Když se tady syn začne nějak chovat, tak krok zpět k přísnější výchově, nebo něco takového. Ale ve skutečnosti tu kontrolu můžeme získat jen krokem vpřed, a ne krokem vzad. Ale psychologicky je ten krok zpět vždycky jistým způsobem důležitý. Např. když skončila 2. světová válka, tak bylo jasný, že je třeba udělat hodně kroků vpřed. Ale taky se udělaly nějaký kroky zpět… Vyhnáním, nebo odsunem německé menšiny jsme získali jakoby kontrolu nad tou vlastní zemí. „Budeme tady konečně sami doma,“ to bylo heslo tenkrát toho odsunu. Ve skutečnosti jsme tu kontrolu nezískali, že jo. Ocitli jsme se uvnitř jiné říše a to, že jsme odsunuli Němce nám tu kontrolu nevrátilo.
- Vidíte, pane profesore, tedy ten základní dnešní střet právě mezi tím, jestli udělat ten krok zpět nebo krok vpřed, jak vy to identifikujete?
- Přesně, ano. Podle mýho soudu ten základní krok dneska je „take back control“. Ale to nejde! Zpět ji dostat nemůžu. Ten krok zpět má psychologický dopad. Ti Britové skutečně snad mají pocit, že se tím jakoby… Možná si vzpomínáte na scénu z toho filmu, jak se tam ta dáma rozpláče, v tý debatě. Najednou říká, dělají takovou debatu o Brexitu a jedna vstane: „Všichni mně říkají pořád jenom… Nikdo mě nechce uznat moje… Všichni se mi vysmívají a říkají, že jsem hloupá, “ a takový a rozpláče se. Dojímavá scéna. To je ten krok zpět.
Možná, když se vrátíme zpět, tak já budu mít pocit, že víc kontroluju to svoje prostředí. Ale je to vždycky iluze a je třeba získat kontrolu krokem vpřed, a ne krokem vzad.
Václav Bělohradský, Osobnost Plus (Český rozhlas Plus)
https://youtu.be/u65mDHY49N0?t=1380 (po 23:00)